Rozhledna Blaník

Dominantou Vlašimska je bezesporu bájná hora Velký Blaník (638m). Ten byl osídlen již na počátku tisíciletí Kelty. V letech 1868-71 se zde konaly tábory lidu. Z úpatí Blaníku pochází i jeden ze základních kamenů Národního divadla.

                První rozhlednu na Blaníku postavil pražský kardinál Schönborn v roce 1895. Místní stavitel Limax ji zbudoval za 600 zlatých na způsob trianglu jako 20 m vysokou věž, otevřenou, dřevěnou. Vystupovalo se na ni po žebřících. Počátkem 30. let byla rozhledna již ztrouchnivělá, v roce 1935 došlo k jejímu uzavření a o rok později se pod náporem větru zřítila.

                Hned poté, v roce 1936, požádal arcibiskup Fr. Kašpar o povolení vystavět novou rozhlednu s kaplí sv. Václava, která by sloužila obřadům při svatováclavských poutích. V roce 1940 až 1941 stavbu nakonec realizoval Klub českých turistů z peněz, které získal za objekty v zabraném pohraničí. Stavitel Müller z Vlašimi zaměstnal řemeslníky z Vlašimi a Načeradce a podle projektu ing. Alexandra Hanuše postavil za 300 tis. Kč 28,4 m vysokou šindelem krytou věž (ve tvaru husitské hlásky) s kaplí v podobě přístřešku. Rozhledna byla sice turistům zpřístupněna počátkem června 1941, ale již za 2 měsíce byla pro veřejnost až do roku 1944 uzavřena.

                Po válce byl na rozhledně zbudován oltář pro polní bohoslužby. Realizován však již nebyl reliéf blanických rytířů se sv. Václavem, ani národní legionářský památník. Navíc v roce 1949 byla rozhledna znárodněna a následujících letech bez údržby značně zchátrala. V roce 1968 byla převedena pod MNV Louňovice a v letech 1976 – 1977 díky iniciativě předsedy MNV Houlíka zrekonstruována. Rozhledna je v majetku obce dodnes a po desetiletí se těší velkému zájmu turistů.