„Svatováclavské vojsko ještě spí, ještě není čas, aby vstalo. To bude ve chvíli největšího nebezpečí, až na naší vlast sesype se tolik nepřátel, že by celé Čechy na kopytech svých koní roznesli. Tehdy budiž znamení viděna: vrcholky stromů v blanickém lese seschnou, na vrcholku hory starý uschlý dub se zazelená a pramen u skály se tak rozvodní, že dolů se bude prudce bystřina valiti. Tu strhne se velká krvavá bitva v krajině mezi Blaníkem a Načeradcem. I bude pláč a veliké zkormoucení pro ten zoufalý boj, ale Čechové se proti silnějšímu nepříteli hrdinsky brániti budou. Kde ta bitva nastane, leží rybník zove Pustý. Ten potoky krve prolité se naplní. V rozhodné chvíli se Blaník otevře a rytíři v plné zbroji vyhrnou se z Hory. Svatý Václav, jeda na bílém koni, je povede na pomoc věrným Čechům. Nepřítel, náhlým strachem obklíčen, bude ku Praze prchati a tam pak bude hrozný ten boj dobojován. A bude tak zuřivý, že krev proudem poteče od Strahova až po kamenný Karlův most. Tu svatý Václav na bílém koni s korouhví v ruce Čechy povede a cizozemce a všechny nepřátele českého království ze země vyžene. A sv. Prokop, opat sázavský s berlou, bude mu pomáhati.“
Blaník – jméno dobře známé po celé naší vlasti, trojhora, která se vypíná uprostřed podblanické kotliny a která dala tomuto kraji jméno Podblanicko. Pod skalnatým vrcholem Blaníku ve východním svahu je skála podobě lomeného oblouku – tam je vchod do hory a tam také prýští pramen. Z něho napájí rytíři koně, když si za svitu měsíce vyjedou z hory na palouk mezi lesy pod horou. Za takové noci se rozléhá do okolí temné dunění!
U nás věříme v naše blanické rytíře – ti při nás stojí v časech dobrých i zlých. Navštivte „Veřejovou skálu“, kde je zaručený vstup do bájné jeskyně blanických rytířů. Ten, kdo má dobrý sluch, možná zaslechne i jejich přípravu k boji.
Dalším zajímavým místem je zřícenina velké barokní kaple na vrcholu Malého Blaníku. Zde až do její zkázy žili po dlouhou dobu poustevníci, kteří se o zdejší stavbu starali.